Zájmena: Osobní
Osobní zájmena (лични заменки) jsou plnovýznamový slovní druh, ve větě mají zástupnou úlohu (zastupují podstatná jména). Stejně jako v češtině se v makedonštině odlišují tvary, které zastupují podmět, a tvary, které zastupují předmět. (dále)
Tvary zastupující podmět:
јас (já)
ти (ty)
тој (on)
таа (ona)
тоа (ono)
ние (my)
вие (vy)
тие (oni)
Tvary zastupující předmět ve 4. pádě (akuzativu; директен предмет) mohou nabývat dvou podob - dlouhá forma (мене, тебе, него, неа...) a krátká forma (ме, те, го, ја...):
мене ме (mne, mě)
тебе те (tebe, tě)
него го (jeho, ho, jej)
неа ја (ji)
него го (ho, je, jej)
нас нѐ (nás)
вас ве (vás)
нив ги (je)
Tvary zastupující předmět ve 3. pádě (dativ; индиректен
предмет) mohou také nabývat dvou podob - dlouhá forma (мене, тебе, него, неа...) a krátká forma (ме, те, го, ја...):
мене ми (mně, mi)
тебе ти (tobě, ti)
нему му (jemu, mu)
нејзе ѝ (jí)
нему му (jemu, mu)
нам ни (nám)
вам ви (vám)
ним им (jim)
Dlouhou i krátkou podobu zájmen osobních používáme při zdůraznění předmětu (zájmenná reduplikace):
Го видам него.
Doslova: Ho vidím jeho.
Česky: Vidím ho.
Му кажам нему.
Doslova: Mu říkám jemu.
Česky: Říkám mu.
Pouze krátkou podobu zájmena používáme, pokud předmět zdůraznit nechceme:
Го видам.
Doslova: Ho vidím.
Česky: Vidím ho.
Му кажам.
Doslova: Mu říkám.
Česky: Říkám mu.
Při použití předložek se používá dlouhá forma:
Без тебе не одам.
Česky: Bez tebe nepůjdu.
Krátká forma se používá také, je-li předmět se členem určitým, nebo je určitost vyjádřena jinak:
Ги видов кравите преку патот. Ја видов мајка ми.
Krátká forma také namísto přivlastňovacího моја:
Мајка ми е лекарка. Татко ми е учител.
Poznámky:
s předložkou se používají vždy dlouhé tvary:
со мене, со тебе, со него, со неа, со нас, со вас, со нив - (se mnou, s tebou, s ním...)
Zvratné sebe/sobě (лично-повратна заменка) se používá stejně jako v češtině:
себе
се - sebe, se
себе
си - sobě, si