Makedonské členy, kterými vyjadřujeme určitost (blízkost a vzdálenost), jsou pro českého mluvčího vcelku obtížné. Není obtížné naučit se, ke kterým substantivům (ale i adjektivům) patří který člen, obtížnější je však použití takových substantiv ve větách. Nestává se totiž často, že bychom větu, v níž je substantivum/adjektivum s makedonským členem,...
V makedonštině lze na základě užití určitých sufixů poukázat na blízkost mluvčího k předmětu (či vzdálenost od předmětu), o němž mluvčí mluví, příp. na blízkost či vzdálenost adresáta sdělení k předmětu či od předmětu, o němž se hovoří. Užitím těchto sufixů - členů (v makedonštině se tomu říká членување) lze také poukázat na emocionální blízkost...
Podstatná jména (именки) se mohou v makedonštině (stejně jako v češtině) vyskytnout buď v singuláru (jednotné číslo, еднина), nebo v plurálu (množné číslo, множина). Např. sg. žena - pl. ženy: makedonsky sg. жена - pl. жени; sg. kuře - pl. kuřata: makedonsky sg. пиле - pl. пилиња; sg. chlapec/kluk - pl. chlapci/kluci: makedonsky sg. дечко - pl. ...
Stupňování přídavných jmen (степенување на придавки) se v makedonštině tvoří zcela analyticky, a to dokonce i u přídavných jmen, u nichž v češtině pozorujeme tzv. supletivismus (např. /dobr/ a /lep/: dobrý - lepší - nejlepší, v makedonštině добар - подобар - најдобар, příp. /zl/ a /hor/: zlý - horší - nejhorší, v makedonštině лош - полош - ...
Přídavná jména (придавки) vyjadřují vlastnosti, vztahy a charakteristiku podstatných jmen. V makedonštině se přídavná jména často nacházejí před podstatným jménem, s nímž sdílí stejný rod a číslo. Na rozdíl od češtiny se makedonská přídavná jména často vyskytují ve jmenném tvaru (v krátkém tvaru). Přídavná jména se v makedonštině také stupňují: ...
Zájmena ukazovací (показни) se užívají tehdy, chceme-li poukázat na něco v textu i mimo něj. V češtině jsou to například ten, ta, to, tento, tato, toto, tito, onen, tentýž, týž aj.
Zájmena obecná (општи, v češtině je řadíme ovšem do zájmen neurčitých) jsou zájmena, která označují množství (každý, všechen), příp. jsou všeobecně platná (kdekdo, kdeco, kdečí).
Zájmena záporná (одречни) jsou taková, kterými něco popíráme, popíráme existenci něčeho.
Aorist (минато определено свршено време) je jedním ze dvou jednoduchých minulých časů. Vytváří se od dokonavých sloves. Užívá se, byli-li jsme svědky akcí, o nichž hovoříme v minulosti.
Imperfektum (минато определено несвршено време) je jedním ze dvou jednoduchých minulých časů. Vytváří se od nedokonavých sloves.
Budoucí čas se v makedonštině tvoří částicí ќе a tvarem slovesa v přítomném čase (indikativ prézenta aktiva). Lze jej vytvořit jak od sloves nedokonavých, tak od sloves dokonavých. Pro vytvoření budoucího času v makedonštině je tedy potřeba si zopakovat tvary přítomného času (https://ozvuky-balkanu.webnode.cz/l/slovesa-pritomny-cas/). (dále)