Podstatná jména (именки) se mohou v makedonštině (stejně jako v češtině) vyskytnout buď v singuláru (jednotné číslo, еднина), nebo v plurálu (množné číslo, множина). Např. sg. žena - pl. ženy: makedonsky sg. жена - pl. жени; sg. kuře - pl. kuřata: makedonsky sg. пиле - pl. пилиња; sg. chlapec/kluk - pl. chlapci/kluci: makedonsky sg. дечко - pl. ...
V makedonštině lze na základě užití určitých sufixů poukázat na blízkost mluvčího k předmětu (či vzdálenost od předmětu), o němž mluvčí mluví, příp. na blízkost či vzdálenost adresáta sdělení k předmětu či od předmětu, o němž se hovoří. Užitím těchto sufixů - členů (v makedonštině se tomu říká членување) lze také poukázat na emocionální blízkost...
Makedonské členy, kterými vyjadřujeme určitost (blízkost a vzdálenost), jsou pro českého mluvčího vcelku obtížné. Není obtížné naučit se, ke kterým substantivům (ale i adjektivům) patří který člen, obtížnější je však použití takových substantiv ve větách. Nestává se totiž často, že bychom větu, v níž je substantivum/adjektivum s makedonským členem,...
Podstatná jména (именки) v makedonštině fungují podobně jako v češtině, na rozdíl od češtiny většinu z nich neskloňujeme (občas se vyskytuje vokativ, u vlastních jmen lze pozorovat zůstatky ohebnosti).
U podstatných jmen se určuje rod (mužský, ženský a střední), číslo (jednotné a množné) a "určitost" (podstatná jména se členem určitým či bez něj)....