Zájmena: Ukazovací
Zájmena ukazovací (показни) se užívají tehdy, chceme-li poukázat na něco v textu i mimo něj. V češtině jsou to například ten, ta, to, tento, tato, toto, tito, onen, tentýž, týž aj.
Zájmena ukazovací (показни) se užívají tehdy, chceme-li poukázat na něco v textu i mimo něj. V češtině jsou to například ten, ta, to, tento, tato, toto, tito, onen, tentýž, týž aj.
Zájmena obecná (општи, v češtině je řadíme ovšem do zájmen neurčitých) jsou zájmena, která označují množství (každý, všechen), příp. jsou všeobecně platná (kdekdo, kdeco, kdečí).
Zájmena záporná (одречни) jsou taková, kterými něco popíráme, popíráme existenci něčeho.
Jak již víte (https://ozvuky-balkanu.webnode.cz/l/zajmena-osobni/), dlouhou i krátkou podobu zájmen osobních používáme při zdůraznění předmětu (zájmenná reduplikace):
Tázací zájmena (прашални заменки) fungují v makedonštině stejně jako v češtině. Patří mezi něj кој (kdo), кој (který), чиј (čí), што (co). Všimněte si, že některá z nich zachovávají ještě formy pro dativ a akuzativ (кој: кого, го, кому, му), některá mají různé formy pro jednotlivé rody, ač v češtině existuje forma jedna (...
Vztažná zájmena (односни заменки) se vyznačují tím, že připojují vedlejší věty vztažné.
Neurčitá zájmena (неопределени заменки) se vytvářejí tak, že se k zájmenům tázacím přidá předpona, většinou se jedná o sufix ne-.
Osobní zájmena (лични заменки) jsou plnovýznamový slovní druh, ve větě mají zástupnou úlohu (zastupují podstatná jména). Stejně jako v češtině se v makedonštině odlišují tvary, které zastupují podmět, a tvary, které zastupují předmět. (dále)